30. dni zubných lekárov

Zaujímavé prednášky od zahraničných autorov:

1. Hodnocení úspěšnosti terapie chronické parodontitidy

doc. MUDr. Radovan Slezák, CSc., doc. MUDr. Vladimíra Radochová, Ph.D.

Hodnocení úspěšnosti terapie chronické parodontitidy závisí na účelu tohoto hodnocení a na stanovených cílech parodontologické léčby. Je rozdílné z objektivního pohledu lékaře a převážně subjektivního pohledu léčeného jedince. Odlišné je při realizaci epidemiologických studií a při posuzování efektivity léčby u jednotlivce. Individuální úspěšnost terapie souvisí zejména se stanovenými cíly této léčby, které u naprosté většiny pacientů splývají se základními kritérii vyléčení parodontitidy, za něž pokládáme (i) eliminaci zánětu, tj. gingivitidy, (ii) odstranění parodontálních chobotů a (iii) dlouhodobou zástavu progrese choroby čili dalšího úbytku podpůrných tkání parodontu. K těmto účelům potřebujeme znát jak některé výchozí, tak léčbou dosažené klinické parametry (hloubka parodontálního chobotu, ztráta a zisk úponu, velikost gingiválního recesu) a také výsledky některých dalších, pomocných vyšetření (rtg, histologie). Jednotlivá vyšetření mají velice různou výpovědní hodnotu, nejsou zaměnitelná, avšak navzájem se doplňují. Je důležité uvědomit si, že pohled lékaře a pohled pacienta na úspěšnost léčby pokročilých stádií parodontitidy se nemusí shodovat a že postižení závěsného zubního aparátu je ireverzibilní.

2. Současný pohled na orální lichen planus

doc. MUDr. Vladimíra Radochová, Ph.D., MDDr. Ondřej Heneberk, doc. MUDr. Radovan Slezák, CSc.

Lichen planus (syn. lichen ruber planus) je chronické zánětlivé mukokutánní onemocnění, tzn. může se vyskytovat na kůži i na sliznicích krytých dlaždicobuněčným epitelem. Na kůži se nejčastěji manifestuje jako zarudlé až fialově zbarvené drobné papuly, které často splývají do chorobných ložisek a ploch, jež mohou být na povrchu rozbrázděny sítí jemných bělavých linek, tzv. Wickhamovými striemi. Nejčastěji se kožní projevy lichenu objevují na předloktí na straně flexorů a na bércích. Jsou často provázeny pruritem. Jako tzv. lichen planopilaris postihuje také kštici, v níž může působit jizvící alopecii. Méně často jsou postiženy i nehty. Na sliznicích se lichen planus objevuje nejčastěji v dutině ústní, typicky jako bělavé retikulární léze, méně často jako plakovité či anulární afekce, mohou se však vyskytnout i formy erytematózní, erozivní a ulcerující, včetně deskvamativní gingivitidy a hyperpigmentací. Při postižení dutiny ústní používáme obvykle termín orální lichen planus (OLP). Spolupostižena může být rovněž sliznice genitálu. Vulvovaginální a gingivální syndrom je popisován asi u 20% žen s lichenem, penogingivální syndrom existuje asi u 5% postižených mužů. Známy jsou také případy postižení jícnu. Jen velice vzácně dochází k postižení oka, nosní sliznice, orofaryngu, žaludku a perianální krajiny. Etiopatogeneze tohoto onemocnění není dosud zcela objasněna. Imunitní systém nepochybně hraje jednu z hlavních rolí ve vývoji choroby. Diskutovány jsou možné faktory vzniku OLP, jimiž jsou například virové infekce či užívané léky. Detailně je popsán jak klinický, tak mikroskopický obraz. Chybět nebude ani diferenční diagnostika těchto stavů. V neposlední řadě je věnována pozornost možnosti transformace OLP v dlaždicobuněčný karcinom ústní sliznice a také možnostem jeho terapie a prevence.